Současnost obce

Proslov starosty obce z oslav v roce 2006

V obci Roubanina už odpradávna byla obživa jejího obyvatelstva zajišťována ze zemědělské činnosti. Protože obec je poměrně vzdálena od větších sídelních míst (od Letovic 12 km, od Jevíčka 12 km, od Březové nad Svitavou nejkratší polní cestou 10 km), museli si občané v obci vytvářet takové životní podmínky, aby zajišťovaly možnost jejich přežití.

Z toho důvodu byla v obci Roubanina zastoupena všechna potřebná řemesla:

• Pekař – p. Bílek, později pan Kolář st. a pan Kolář ml.
• Stolař – p. Drobniček, později pan Libor Blbl a Vilém Blbl
• Kovář – p. Antonín Neugebauer, později pan Gracián Kobylka
• Bednář – p. Jan Elbl
• Kolář – p. František Dvořáček ( působící v osadě Březinka)
• Švec – p. Jan Šiler
• Pánský krejčí – p. František Hickl
• Švadlena – p. Josefa Ondříčková, Ludmila Kuchařová a Ludmila Čiperová
• Zásobování obyvatel zajišťovaly 2 obchody se smíšeným zbožím – u rodiny Oderských a Kolářů
• Pohostinství a řeznictví – u rodiny Kubitových

Vzhledem k tomu, že v minulosti byly rodiny spíše vícepočetné, nestačila drobná zemědělská činnost zajišťovat dostatek financí potřebných k obživě celé rodiny. Byli tedy někteří členové rodin nuceni hledat si zaměstnání v rozvíjejícím se průmyslu. Pro občany naší obce bylo nejvhodnější zaměstnání v textilních továrnách a ve mlýně v Březové nad Svitavou a v Brněnci. Je nutno podotknout, že za prací občané docházeli denně a to pěšky. Cesta do Březové nad Svitavou trvala cca 2 hodiny, v zimním období i podstatně déle. Při pracovní době v továrnách od 6.00 do 18.00 hodin se takto zaměstnaný občan vydal na cestu nejpozději ve 4 hodiny ráno a domů se vracel obvykle okolo 20. hodiny večerní. Pro dnešní generaci je to nepředstavitelné.

Obec byla v minulosti řízena obecní radou, v jejímž čele stál starosta. Z historických dokumentů se dozvídáme, že ve funkci starosty působili pánové: Peregrín Elísek, Libor Elbl, Vincenc Kočár, Filip Kočár. Po roce 1945 a zvláště v roce 1948 došlo v naší republice k reorganizaci státní správy. Obecní rada byla nahrazena místním národním výborem, v jehož čele byl předseda MNV. Výkonných orgánem byla rada MNV. Prvním předsedou MNV byl p. Leopold Kobylka, bytem Roubanina č.p. 25, v následujících letech pak pánové Filip Šiler a Josef Dvořáček st. Výkonným pracovníkem v obci byl tajemník MNV. V prvopočátku byla tato funkce obsazena uvolněným pracovníkem, který byl zaměstnancem MNV na plný pracovní úvazek. V naší obci tuto funkci zastával p. Vincenc Skřipský.

O bezpečnost občanů a prevenci trestné činnosti do roku 1945 pečovalo četnictvo, které v naší obci mělo svoji stanici, umístěnou v domě č.p. 43 . Po vzniku SNB tuto funkci převzaly okrsky Veřejné bezpečnosti. Obec Roubanina patřila nejprve do okrsku VB ve Velkých Opatovicích a poté do okrsku VB v Letovicích.

V roce 1961 byla obec Roubanina sloučena s obcí Deštná. V čele sloučené obce byl předseda MNV pan Augustin Prudil, poté pánové Josef Dokoupil a Vladimír Dvořáček. V obci pracoval občanský výbor pod vedením nejprve pana Karla Mužíka a později pana Josefa Dvořáčka st. V roce 1985 dochází k integraci sloučené obce Deštná – Roubanina pod město Letovice. Obec Roubanina se stala místní částí města Letovice a byla zřízena městským národním výborem. V obci jako výkonný orgán městského národního výboru působil občanský výbor, do jehož čela byl jmenován radou MNV pan Vladimír Dvořáček. Po sametové revoluci v roce 1989 se obec osamostatnila a tak vznikl v Roubanině Obecní úřad. Činnost v obci byla řízena obecním zastupitelstvem v čele se starostou panem Josefem Dvořáčkem ml. Ve volbách do obecního zastupitelstva v roce 2002 bylo v naší obci zvoleno sedmičlenné zastupitelstvo, které si zvolilo za starostu pana Petra Dvořáčka, bytem Roubanina č.p.23.

Je nutno se však zpětně zmínit o skutečnosti, která měla rozhodující vliv na rozvoj naší obce. Obec je severní okrajovou částí země Moravské. Z tohoto důvodu, jakékoliv reorganizace státní správy (změny okresů – nejprve soudní okres Jevíčko, pak Moravská Třebová a v roce 1960 okres Blansko) se plně dotýkaly naší obce a to hlavně v nedostatečném financování obecních rozpočtů.

Obec Roubanina byla a je farní obcí. Pod správu farního úřadu v Roubanině přináleží obce: Bezděčí, Svárov, Chlum a Slatina s osadou Březinka. Původní část kostela byla vystavěna v pozdněrománském a raněgotickém slohu. V roce 1924 byla původní část kostela z důvodu jejího havarijního stavu opravena a byla též provedena přístavba zadní části, kde se nachází dnešní vstupní prostory.

Z dostupných podkladů bylo zjištěno, že ve farnosti působili následující faráři:

• Před rokem 1900 pan farář Morbitzer
• Po roce 1900 , Ošťádal, farář Kolínek, Ragoš, Jurolímek, Kozumplík, Stodůlka, Josef Bečica, administrátor Tomek, Poštulka, Josef Gottfried, Veškrna, Josef Pejř, Josef Pelc a v současnosti pan Mgr. Aleš Vrzala.

Naše obec Roubanina má také bohatou historii v oblasti školství. Místní obecná škola vznikla v roce 1755. Ke škole v Roubanině byly tzv. přiškoleny obce Chlum, Březinka, Slatina, Korbelova Lhota, Bezděčí a Svárov. Začátkem 20.století byly zřízeny samostatné školy v Bezděčí a ve Svárově. Z historických pramenů se nám podařilo vysledovat některá jména učitelů, kteří na naší škole působili. Byli to: pánové Antonín Paráček, Novotný, Borovský, D2dič, Glotz, Štefanovský, Klement st., Klement ml., Glivický, Josef Brauner, Josef Bárta ml., Prokůpek, Hejduk, Kyselý, Láska, Buriánek, Richard Kouřil, Bárta st., Komoň, Koukal a paní Horňanská. V období roku 1938 docházelo k velmi častému střídání učitelů – někdy po 14 dnech až po 1 měsíci. Důvodem střídání bylo jejich povolávání do armády. V období II.světové války nastoupili jako učitelé naší školy pan Josef Sluga, učitelky Pelíšková, Illová a Marková. Učitelé Josef Sluga a Žofie Illová (později provdána Slugová) působili v naší škole až do první poloviny 60.let minulého století. Posledním učitelem, který působil na Obecné škole v Roubanině (před jejím uzavřením), byl pan Vladimír Pospíchal.

Obec Roubanina, i když obec územně malá, měla na tehdejší poměry poměrně vysokou kulturní úroveň. Propagátory a nositeli kulturního dění byli i v naší obci právě učitelé a faráři.
Počátkem 20.století vznikl v obci spolek tzv.“Omladina“, ještě však předtím konkrétně v roce 1895 byl panem nadučitelem Antonínem Paráčkem založen Sbor dobrovolných hasičů. Spoluzakladateli hasičského sboru byli i pánové Peregrín Elísek, tehdejší starosta obce a pan Vilém Kubita, člen obecní rady. 111.výročí založení Sboru dobrovolných hasičů obec oslavila před 14 dny.

V roce 1919 je panem učitelem Ladislavem Kobylkou zakládán spolek SOKOL, sdružující občany naší obce a okolních obcí: Bezděčí, Chlum, Korbelova Lhota, Slatina a Březinka. Tato organizace, mimo jiné tělovýchovné akce a veřejná cvičení, vykazovala aktivitu v oblasti divadelnictví. Za zmínku stojí skutečnost, že divadelní kroužek Sokola od roku 1922 do roku 1933 nastudoval a obecenstvu předvedl celkem 28 divadelních her. Činnost divadelníků pokračovala i po ukončení II.světové války v roce 1945. Během doby od roku 1945 až do roku 1962, kdy došlo k ukončení činnosti divadelního kroužku, nastudovali divadelníci dalších 14 inscenací. Samozřejmostí pro výše zmíněné spolky bylo pořádání tradičních výletů a plesů. Taneční kroužek několikrát provedl předtančení „České besedy.“

O sportovní vyspělost členů Sokola svědčí i skutečnost, že členové roubaninské organizace se v roce 1948 při konání XI. Všesokolského sletu v Praze aktivně zúčastnili veřejného vystoupení.

Vedle výčtu kladných událostí je nutné se zmínit i o interních problémech, které negativně ovlivnily další rozvoj organizace Sokola. V roce 1927 se výbor zmíněné organizace dohodl, že pro další činnost je potřeba uvažovat o výstavbě Sokolovny. Byla zakoupena v Roubanině stavební parcela a stodola u č.p.25. Finanční prostředky na stavbu byly získány formou darů od jiných organizací Sokola a také formou prodeje tzv. zlatých cihel, což byla určitá forma dluhopisů. Po neustálých dohadech v členské základně došlo nakonec k tomu, že v roce 1929 byla stodola a část parcely prodána k soukromému užívání a plánovaná výstavba se již neuskutečnila. Dnes můžeme jen konstatovat Jaká to škoda?! V majetku Sokola zůstala jen část parcely, kde bylo cvičiště.

Reorganizací tělovýchovy v našem státě v 50. a 60.letech minulého století, jejímž záměrem bylo vytvoření „Sjednocené tělovýchovy“, organizace Sokola v obci zanikla. Stavební pozemek – „cvičiště“ - byl převeden do majetku obce Roubanina, která ji koncem 90.let převedla na organizaci SDH v Roubanině. V současnosti slouží tento pozemek jako hasičské výletiště, na kterém je nyní budována hasičská klubovna jako součást kulturního zařízení. Po dostavbě bude klubovna sloužit nejen hasičům ale i pro potřeby obecního úřadu a všech našich občanů. Hodnoceno z hlediska obce, můžeme konstatovat, že chyba vzniklá v minulosti bude napravena, ale trvalo to téměř 80 let.

V úvodu zprávy jsem zmínil skutečnost, že naše obec byla obcí zemědělského charakteru. Po zrušení roboty v roce 1848 vzniklo rolnictvu mnoho nových povinností a potřeb. Byla zřizována samostatná hospodářství, k čemuž bylo zapotřebí peněz. V těch dobách půjčovaly peníze osoby finančně silné a to na směnky, tedy ne ze solidarity, ale spíše za lichvářské úroky. Tato skutečnost byla jedním z důvodů. Že byla zřízena první občanská záložna „Na Roubanské“, která však svému účelu nedostála. V důsledku nedostatků, vyšlých v záložně najevo, byla tato záložna na Roubanské zlikvidována a její představitelé potrestáni.

Bylo tedy nutné přikročit k založení nové záložny. Toho se ujali roubaninský farář P.František Kolínek a roubaninský nadučitel Antonín Paráček. Spolu s několika svými nejvěrnějšími občany založili v roce 1899 záložnu raiffeisenku v Roubanině. Ta měla sloužit pro obce: Chlum, Bezděčí, Svárov, Březinka, Slatina a později i pro Korbelovu Lhotu. Do představenstva byli zvoleni pánové František Kolínek, čeněk Kočár, Peregrín Elísek, Čeněk Elbl a František Kuchař. Do dozorčí rady byli zvoleni pánové Ludvík Dvořáček, František Elbl z Roubaniny, Alois Širůček ze Svárova, Jan Alexa z Chlumu a Jan Kavan z Bezděčí. Přes počáteční potíže začala záložna pracovat až v srpnu 1900. Z dostupných informací bylo zjištěno, že v letech 1900 až 1940 půjčila celkem 4,084.695 korun. Z větších zápůjček lze zmínit zápůjčku na stavbu silnice a školy obci Svárovu, na meliorizaci pozemků v obcích Roubanině, Chlumě, Korbelově Lhotě, Bezděčí a Slatině, na dostavbu a opravu kostela v Roubanině, na elektrifikaci obcí Roubaniny, Korbelovy Lhoty a Březinky.

V katastru obce Roubanina se nachází lesní pozemky, tzv. Manský les, jehož vlastníkem bylo a v současné době je Arcibiskupství Olomoucké. Odborný lesní dozor, pokud bylo možno zjistit, vykonávali hajní pan Karel Mužík, Josef Křivinka a Adolf Štafa.

Období II.světové války bylo i pro naše občany obdobím strachu a nejistot, souvisejících se zachováním života. Katastr obce Roubanina sousedil s hranicí Protektorátu. Tuto hranici hlídala finanční stráž a četnictvo. Pro překročení hranice musel mít občan propustku, jinak se vystavoval nebezpečí postihu. Právě toto období německé nadvlády působilo i na náš rolnický lid velmi depresivně. Konaly se časté kontroly, zda-li rolník nepřechovává větší zásoby obilovin a brambor, než bylo povoleno. Kontroly byly prováděny četnictvem za přítomnosti starosty a později i za asistence německých vojáků.

V roce 1942, tedy ve válečném roce, v důsledku sílících potřeb německé armády na výzbroj a tím i zvýšených požadavků na zbrojařský průmysl byla v naší obci zahájena těžba žáruvzdorného jílu, potřebného jako vyzdívací materiál v ocelových slévárnách. Žáruvzdorný jíl byl těžen se štolách na jižní části našeho katastru. Závod zaměstnával cca 50 osob. Jméno dolu bylo „Důl svaté Barbory“. Správcem dolu byl pan Schwarz, který bydlel se svojí rodinou v domku č.p.2. Vytěžené žáruvzdorné jíly byly převáženy nákladními automobily a v zimě i formanskými povozy do šamotky ve Velkých Opatovicích. Těžba byla z důvodu nedostatku peněz na otevření nových ložisek této suroviny v 50. letech zastavena a důl byl zrušen.

Období po roce 1948 a následně 50.léta minulého století znamenala pro život našich občanů velkou změnu. Státem stanovený cíl byl vytváření větších samosprávních celků, likvidace soukromého podnikání, centralizace služeb a kultury. Drobným živnostníkům byly kladeny stále tvrdší podmínky pro jejich podnikání, což znamenalo jejich likvidaci. Docházelo k znárodňování nejprve velkých firem a později i firem do 5 zaměstnanců.

Malé obce byly slučovány ve větší celky, a tak vznikaly tzv. Střediskové obce. Naši obec toto sloučení potkalo. Došlo ke sloučení s obcí Deštná a vzniká obec Deštná – Roubanina. Byla zrušena škola, děti dojížděly do základní školy v Deštné. Zrušila se praxe soukromých lékařů a vznikali zdravotní střediska. Pro občany naší obce zdravotní středisko ve Velkých Opatovicích. Protože tímto opatřením by byla utrpěla odborná zdravotní péče pro malé děti, hlavně pro kojence a batolata, byla zřízena v naší obci „Poradna pro matky a děti“. Znamenalo to, že do obce jednou za 14 dní dojížděla dětská lékařka a prováděla drobné léčebné úkony, převážně však prevenci. Sídlo poradny pro děti bylo v budově místní fary.

V roce 1960 se změnily hranice okresů. Obec Roubanina přešla do nově zvoleného okresu Blansko. Odborná zdravotní péče začala být poskytována v nově zbudované Nemocnici s poliklinikou v Boskovicích.

V roce 1999 byl zrušen v naší obci Poštovní úřad, který vykonával doručovací službu pro obce Roubanina, Bezděčí, Horní Smržov a Deštnou. Po zrušení obecní záložny přebírá tento poštovní úřad také služby České spořitelny.

Zásobování obce zabezpečovalo Spotřební družstvo Jednota, která svoji činnost v naší obci končí privatizací malých prodejen, kdy obchodní činnost začala provozovat paní Marie Korbelová a později pan Korec ze Slatiny. V roce 2005 zahajuje obchodní činnost v naší obci paní Jana Luňáčková.

Největší změna pro venkovský lid a potažmo i pro naše občany přinesla socializace zemědělství. Podmínky pro hospodaření soukromých rolníků se stále více přitvrzovaly. Největší důraz byl kladen na plnění státních dodávek. Státní dodávky musely být splněny bezodkladně, bez ohledu na to, že část úrody nebyla ještě sklizena. Výkup obilí a brambor prováděla tzv. Hospodářská družstva. Pro naši obec to bylo Hospodářské družstvo v Jevíčku. Na včasný výkup obilí dohlížel orgán státní správy tzv. „Výmlatový referent“, který za svoji činnost byl zodpovědný Okresnímu plnomocníkovi na zemědělském odboru Okresního národního výboru.

Že zmíněná 50.léta byla léty strachu a násilností, které se promítaly i do práce těchto dozorujících orgánů státní správy, si můžeme lehce představit. V případě nesplnění rozepsaných dodávkových úkolů byli rolníci trestáni tím, že nedostávali potravinové lístky a tzv. šatenky. Větší rolníci, neplniči státních dodávek, byli prohlášeni za vesnické boháče, tzv. kulaky a bylo s nimi jednáno jako s třídními nepříteli. Takto označení rolníci nesli veškerou tíhu útrap a v mnoha případech spojenou i se ztrátou svobody. V naší obci bohudík k těmto extrémům nedošlo
V roce 1958 došlo v naší obci k založení Jednotného zemědělského družstva. Prvním předsedou družstva byl zvolen pan Karel Mužík, agronomem pan Vladimír Kubita a zootechnikem pan Leopold Kobylka. Družstvo nakoupilo 1 traktor Z25A, jehož řidičem se stal pan Josef Dvořáček. Ostatní potažní polní práce zabezpečovaly koňské potahy. Těžké polní práce a sklizeň části obilovin byly prováděny pomocí Strojních traktorových stanic, které vlastnily těžkou zemědělskou mechanizaci, traktory, pásové traktory a samovazače na sklizeň obilí. V roce 1960 bylo započato se stavbou kravína pro 96 krav. Odměňováním družstevníků bylo za odpracovanou pracovní jednotku. Pro představu uvedu, že pracovník v rostlinné výrobě musel za směnu odpracovat stanovenou pracovní normu, která odpovídala výdělku za 1,25 pracovní jednotky.

V roce 1962 se JZD Roubanina sloučilo s JZD Deštná a vznikl zemědělský podnik JZD Družba Deštná – Roubanina. Rozvíjející se nabídka zemědělské mechanizace ovlivnila i její nákup u tohoto zemědělského podniku. Byl zakoupen obilní kombajn ŽM – 330, kolové traktory ZETOR 35, ZETOR 50 a a ostatní sklizňové stroje. Velikosti sloučeného zemědělského družstva odpovídala výstavba pro chov hovězího dobytka, technologie posklizňové úpravy zrna a skladování krmiv.

V roce 1973 došlo k další integraci zemědělského družstva. JZD Družba Deštná – Roubanina se sloučilo s JZD Letovice a vznikl zemědělský komplex JZD Pokrok Letovice. Od roku 1995 hospodaří na pozemcích našeho katastru a.s. Ledeko Letovice.

Jak jsem se zmínil, v roce 1985 po integraci naší obce pod město Letovice, došlo k tomu, že se změnila i orientace občanů na spádové město. Z dřívější orientace na Velké Opatovice (jako sídla zdravotního střediska), přechodem našich občanů do péče obvodního zdravotního střediska do Letovic se veškerá spádovost včetně možnosti zaměstnání a dopravních spojů směřovala do města Letovice.

V první části zprávy jsem se zmínil, že se obec po politických změnách v roce 1989 osamostatnila. Před obecním zastupitelstvem, v jehož čele byl starosta Josef Dvořáček ml. vyvstal velký úkol. Bylo třeba v rozvoji obec dohonit vše, co nebylo možno realizovat po léta sloučení s obcí Deštná a integrací pod město Letovice. Po 3 volební období, které toto zastupitelstvo stálo v čele obce, se mnohé podařilo. Byla opravena část budovy č.p. 4, kde sídlí obecní úřad, byla opravena východní část hřbitovní zdi a zřízen posilující zdroj užitkové vody na hřbitově. Dále byla rekonstruována část obecní kanalizace a vybudována retenční nádrž vody „Na Drahách“. Byla provedena plynofikace obce.

Vážené zastupitelstvo, vážení občané a vzácní hosté.

Ve zmínce o farářích, kteří působili v naší obci, bylo vzpomenuto jméno p. Josefa Bečice. Považuji za povinnost se o této osobě, která proslavila obec Roubaninu, zmínit obšírněji. Pan farář Josef Bečica působil v naší farnosti jako duchovní otec. Mimo pastorační činnost mezi věřícími katolíky se začal věnovat léčení nemocných – bylinkami. Začátek jeho činnosti je možné časově spojit se začátkem činnosti Československého červeného kříže. V té době Bečica působil jako zdravotník v naší obci a ošetřoval drobná poranění občanů, kterých bylo, a to mě dáte za pravdu, v zemědělské činnosti v tehdejších podmínkách dosti.

Vzhledem k tomu, že pan Josef Bečica vystudoval dle jeho vyjádření 6 semestrů lékařské fakulty ve Vídni a v době I. světové války praktikoval jako zdravotník ve vojenské nemocnici, měl k této činnosti základní znalosti a předpoklady. Po dokončení studií na Theologické fakultě byl vysvěcen na kněze a byl vyslán jako misionář do arabských a afrických zemí. K misijní cestě musel být Bečica náležitě vzdělán v uplatňování léčby přírodními léčivy, tj. bylinkami. Právě tyto znalosti zmíněný farář uplatňoval při léčbě svých pacientů. Výsledky jeho léčení a vysoký ohlas úspěšnosti jeho práce na sebe nenechaly dlouho čekat a proslavily jej po celé naší československé republice. Léčbu i vysoce postavených představitelů našeho státu nebudu uvádět, protože informace se dostaly na veřejnost jen ústním podáním a nejsou doložitelné. V každém případě však mohu zodpovědně konstatovat, že osobnost pana Josefa Bečice proslavila naši obec Roubaninu a vepsala do podvědomí mnoha lidí, že obec Roubanina existuje.

Vážení přítomní,

Rok 2006 není pro naši obec Roubaninu jen rokem, kdy slavíme 650.výročí prvních dochovaných písemných zmínek o obci, ale pro nás – zastupitele obce je rokem, kdy ke konci volebního období předstoupíme před své voliče, abychom jim složili závěrečný účet ze své činnosti. Nastává tedy pomalu čas, abychom začali postupně bilancovat, co se podařilo, co se nepodařilo nebo co bychom pro dobro obce udělali jinak.

Dovolte mi prosím, abych v kostce shrnul činnost, kterou naše zastupitelstvo za své funkční období zajišťovalo.

• Bezprostředně po zahájení činnosti bylo nutno řešit nedokončení věci v oblasti státní správy z minulých let s termínem jejich splnění do 31.12.2002
• Bylo nutno zabezpečit splnění podmínek hygienika pro další uznání provozu pohřebiště na místním hřbitově
• Dále bylo nutno požádat Ministerstvo kultury v ČR o registraci místní lidové knihovny

V oblasti životního prostředí bylo:

• vyřešeno třídění komunálního odpadu
• zabezpečeno dodržování vyhlášky o zákazu volného pohybu zvířat na veřejných prostranstvích
• zabezpečen pracovník na údržbu veřejných ploch, jehož mzdu hradí z 50% Úřad práce v Blansku
• provedena výstavba autobusové čekárny
• zajištěna úprava veřejných ploch (stráň pod silnicí, okolí autobusové čekárny a celé horní návsi)
• předláždění přístupového chodníku ke kostelu
• oprava budov v majetku obce (hasičská zbrojnice, budova č.p. 1 a budova obecního úřadu)

V oblasti dopravy byla největší investice:

• výstavba opěrné zdi u cesty ve směru do vesnice
• výstavba zhroucené horní opěrné zdi pod silnicí
• generální oprava komunikace v úseku od silnice až po most u Korbelových
• penetrace vozovky autobusové točny
• zřízení parkoviště pro osobní automobily u kostela

V oblasti služeb:

• otevření samoobslužné prodejny smíšeného zboží podnikatelkou paní Janou Luňáčkovou
• realizována generální oprava rozvodné sítě elektrické energie v obci jejím provozovatelem
• zabezpečeno dostatečné a normě odpovídající veřejné osvětlení v obci
• montáž bezdrátového zařízení místního rozhlasu
• zabezpečeno zavedení internetu do místní lidové knihovny

V oblasti péče o zdraví občanů se podařilo:

• zorganizovat cvičení žen
• zabezpečit provoz fitcentra

V oblasti kultury je zabezpečováno:

• vydávání občasníku „Roubaníček“
• organizování Mikulášské nadílky pro děti a slavnostní rozsvícení vánočního stromku
• organizování Dětského dne
• uskutečňování návštěv občanů – jubilantů
• realizace soutěže o nejhezčí předzahrádku a rozkvetlé okno
• provedeno vybavení kanceláře OÚ novým nábytkem

Z výčtu akcí, které se nám podařilo za 4 roky činnosti obecního zastupitelstva realizovat, lez konstatovat, že bylo vykonáno pro rozvoj obce mnoho práce. Za tuto odvedenou práci bych chtěl členům zastupitelstva a občanům, kteří se na úspěšné realizaci podíleli, veřejně poděkovat.

Je nutno si však uvědomit, že pokud má naše obec splňovat kritéria úrovně obce stanovené pro začátek 21.století, čeká nás ještě mnoho práce.

Děkuji Vám za pozornost.